Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přírodní rezervace VELKÁ KOBYLANKA

12. 6. 2007

Velká Kobylanka je zaoblená lesnatá vyvýšenina asi 3,5 km východojihovýchodně od Hranic mezi PR Malá Kobylanka a NPR Hůrka.

Jedná se o zbytek dubohabrového a suťového lesního společenstva na vápencovém podloží s četnými povrchovými krasovými jevy a karpatskými prvky v bylinném patře.

Výměra: 4,26 ha

Nadmořská výška: 308 - 352m

Vyhlášeno: 1952

GEOLOGIE

Geologický podklad tvoří devonské vápence. Jde o nejvyšší část pohřbené kuželovité vyvýšeniny (mogotu), která vznikla během tropického krasovění v období křídy a paleogénu. Na vápencích leží vápnité štěrkové hlíny a na severním svahu se nachází pravé vápnité spraše würmského stáří.

KVĚTENA

Území rezervace je kryto fragmentem společenstva dubohabrových hájů. Dominantními druhy stromového patra jsou habr obecný a dub zimní, které doplňují lípa velkolistá, dub letní a jilm horský.

Keřové patro, které je s vyjímkou lesního pláště velmi slabě vyvinuto, tvoří vedle hlohu obecného a bezu černého i zimolez obecný a lýkovec jedovatý. Lesní plášť dále tvoří javor babyka, ptačí zob, líska obecná a slivoň trnitá. Na západním okraji můžeme nalézt jilm habrolistý.

Bylinný podrost je v současné době decimován v důsledku koncentrace zvěře. Býval však bohatý a obsahoval vedle běžných hajních druhů lipnice hajní, strdivky nicí, ostřice chlupaté, violky lesní, konvalinky vonné, samorostlíku klasnatého, bažanky vytrvalé, pstročku dvoulistého, zapalice žluťochovité také některé druhy vzácnější, např. kruštík širokolistý.

V severní části rezervace na úpatí skalek přecházejí dubohabřiny ve společenstvo suťových lesů složené z javoru klenu, javoru mléče, jasanu ztepilého a vzácně i jilmu habrolistého a horského. V byliném patře rostou i nitrofilnější druhy bažanka vytrvalá, kakost smrdutý  pitulník žlutý.

ZVÍŘENA

Vzhledem k tomu, že v okolí rezervace se nacházejí převážně zemědělsky využívané pozemky, je lokalita útočištěm zvěře, zejména zajíce polního a srnce obecného.  Početná populace krtka obecného využívá kypré, poměrně suché  a teplé půdy a také větší koncentraci bezobratlích, ve srovnání s okolními polními pozemky. Zatím bylo zjištěno 40 druhů hnízdících ptáků, např. puštík obecný, strakapoud velký, šoupálek dlouhoprstý, dlask tlustozubý a další zvlášť chránění ptáci.

Nejpočetnější skupinu bezobratlích zatím představují motýli, kterých tu bylo zjištěno přes 100 převážně lesních druhů. Je zde také doloženo 22 druhů plžů a 31 druhů pavouků.

LESNICTVÍ

Původní dubohabrové porosty jsou ponechány přírodnímu vývoji. Podporováno je dotvoření ekotonu lesních okrajů a přirozené zmlazování dřevin.

DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI

Na poli mezi Velkou Kobylankou a Hůrkou byly nalezeny pazourky svědčící o existenci předvěkého osídlení lovci mamutů. Nalezené úlomky volutové keramiky jsou zase dokladem nejstarší zemědělské kultury v našich zemích. Okrajem chráněného území je vedena turistická trasa do NPR Hůrka u Hranic.

Šafář J. a kol. (2003): Olomoucko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VI., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 456 pp.

Další zajímavosti o přírodních rezervacích zde