Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přírodní rezervace BUKOVEČEK

14. 3. 2007

Původní lesy na severním zlomovém svahu Maleníku, asi 2,5 km od Paršovic

Zbytek přirozené bučiny na kulmských břidlicích s lípou malolistou a habrem obecným je doklad původní skladby lesů Moravské brány.

Výměra: 34,61 ha

Nadmořská výška: 298 - 432 m

Vyhlášeno: 1962

ObrazekGEOLOGIE

Geologicky složitý terén je tvořen sedimenty spodního karbonu s převahou drob nad břidlicemi. Tyto horniny jsou většinou překryty kvartérními sedimenty, převážně sprašemi. Převažujícím půdním typem jsou nevýrazné podzoly, místy přecházející v hnědozemě. Na prudkých svazích k řece Bečvě mají půdy charakter stablizovaných zahliněných sutí s přechodem do rankerů.

KVĚTENA

Většinu území pokrývají květnaté bučiny, které na prudkých svažích přecházejí v suťové lesy a na jihovýchodě maloplošně v kyselou bikovou bučinu.

Stromové patro tvoří z více než 80% buk lesní, dále lípa malolistá, nepůvodní modřín opadavý a smrk ztepilý, doplněné vtroušeným habrem obecným, jasanem ztepilým a javorem klenem.

V chudém bylinném patře jsou hojné bika bělavá, ostřice chlupatá, ostřice lesní, lipnice hajní, dále zběhovec plazivý, okrotice dlouholistá, hnilák smrkový, krtičník uzlovitý, kakost smrdutý, udatna lesní, šťavel kyselý, pstroček dvoulistý, hlístník hnízdák, rozrazil horský, violka lesní, z kapradin bukovník kapraďovitý, kapraď samec a kapraď rozložená.

ZVÍŘENA

Žije tu běžná lesní fauna jako rejsek obecný, kuna lesní, veverka obecná, norník rudý, ale také daněk evropský. Ornitologický průzkum prokázal, že tu hnízdí 49 lesních druhů ptáků, mj. jestřáb lesní, holub doupňák, strakapoud, lejsek, brhlík lesní, žluva hajní.

LESNICTVÍ

Lesní porosty jsou zařazeny do kategorie lesa zvláštního určení. Cílem hospodaření je dosažení přirozené dřevinné skladby, vývojově příznivé věkové struktury a maloplošně mozaikové výstavby lesních porostů s využitím přirozené obnovy cílových druhů. Odumřelé dřevo listnáčů je ponecháno samovolnému rozpadu.

VYUŽITÍ

Lokalita je výzkumnou plochou lesnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, ale koncem 90. let 20. století nebyly pokusné plochy využívány. Rezervace plní funkci jádrového území regionálního biocentra Maleník. Po severním a východním okraji rezervace je vedena značená turistická trasa.

Šafář J. a kol. (2003): Olomoucko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VI., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 456 pp.

Další zajímavosti o přírodních rezervacích zde